Čím se dříve platilo.

             

            Považuji za potřebné zařadit i tuto kapitolu o platidlech, jak byly používány, čím se platilo,  jak se platidla dělila a pár zajímavostí kolem platidel postupně až do doby protektorátu.

                                                                                                                          Ježek Brtnický     

 

Nejstarší mincovní jednotkou byla hřivna stříbra = 25,3 dkg.

            Groše pražské neboli české byli nejlepší mince. Platily za krále Václava II (1278 – 1305) a raženy byly v Kutné Hoře.

            Protože z hřivny stříbra se razilo 60 grošů je nám již jasný lidový výraz „kopa grošů“. Groše díky stříbru zachovávaly stále pěknou bílou barvu, lidově se nazývali „zmrzlíci“. (1 groš to bylo 12 drobných stříbrných - parvi zvaných.)

             Mince z měkkého stříbra se rychle otíraly a proto se začala používat jako přísada měď. Tím se hodnota groše znehodnocovala. Mnozí lidé, zvláště židé, dobrou minci při okraji pilovali, ořezávali, aby jí ubrali stříbra. A tak nezbylo, než aby při každém obchodu byly mince váženy, zda mají váhu řádnou nebo „nevážnou“.

            Obtížné bylo také dlouhé počítání mincí, platilo-li se více kop grošů. Trvalo i půl dne, než bylo spočítáno několik desítek kop grošů českých.

            V druhé polovině 14. století byla hřivna čistého stříbra za 72 grošů, r. 1396 už za 80 grošů pražských. Ale přes to všechno byli mince sousedních zemí horší než ty české. (1 groš pražský = 2 groše míšeňské, 1 peníz bílý pražský = 2 denáry míšeňské).

            Za vlády Ladislava Pohrobka (1439–57) platil groš míšeňský, zvaný grošík (protože byl menší než groš pražský), již 7 peněz bílých po 2 haléřích.

            Od dob Jana Lucemburského (1310) se v Čechách razily také zlaté mince v hodnotě přibližně stejné jako uherské,  té době oblíbené jako zlaté uherské. Jeden uherský zlatý se počítal za 34 grošů českých.

            Za krále Václava IV. byl už jen za 24 grošů, v roce 1486 byl za 29 grošů a v roce 1490 už byl jeden uherský zlatý za 48 grošů pražských. Cena grošů stále klesala a počátkem 16. století lze s jistotou říci, že tehdejší 3 groše měly hodnotu 1 groše původního.

            Tolary – vzniky koncem 15. století, když si hrabata Šlikové začali razit vlastní mince v Jáchymově. Začalo se jim říkat Jáchymovské tolary. Tyto mince byly větší a silnější než groše. Byly to první české mince s vyraženým letopočtem. Ale i tak to nebylo nijak jednoznačné.

            Ferdinand I. přestal roku 1547 razit groše a zavedl tolary. Ty vydržely pouze do roku 1561, kdy je opět zrušil a byla zavedena říšská stříbrná mince.

            Míšeňské groše byly u nás v oblibě a zřejmě proto Rudolf II. (1576 – 1612) dal razit malý groš (maley gross), který se rovnal míšeňskému. Mince byly původně zlaté a tak se nazývaly Zlatý rýnský, byl po 60 krejcarech (Podle křížku na něm vyraženého, z německého Kreuzer.), později byl stříbrný a od roku 1760 měděný, ten se rovnal dřívějším 6 penízkům malým – denárům.

            V té době se počítalo takto:

Tolar = 1 zlatý a 10 krejcarů = 70 krejcarů = 1 míšeňská kopa.

Kopa českých grošů měla tedy hodnotu 2 zlaté a 20 krejcarů.

            V roce 1764 mizí převodem kopy grošů českých a zůstávají pouze zlaté. Při přepočtu čítala se kopa grošů za 1 zlatý a 10 krejcarů. 

            V té době razily se zlaté mince ve dvou hodnotách. Florenus, zvaný „souferen“. To byl zlatý peníz podle italského města Florencie. Zlatý dukát (z latin. dux = kníže), byl původně mincí italského města Benátek.

            R. 1753 začaly se razit konvenční mince. Začíná konvenční měna, podle měnové dohody (konvence) Rakouska s Bavorskem o jednotné váze stříbrných (a také zlatých) mincí. Měna to byla již hodnotnější a stálejší a platila v základě až do r. 1811. Zlaté konvenční mince (psalo se 1 zl. cm) byly v oběhu do r. 1857.

            Dne 12. ledna 1786, za Josefa II. (1780–90) dvorským patentem byla zlaté i stříbrné mince zvýšena v hodnota. Tak se kremnický dukát zhodnotil na 4 zl. 30 kr. cm. a zlatý souferen na hodnotu 3 dukátů čili 13 zl. 20 kr. cm. Razily se také Mariánské tolary v hodnotě 2 zlatých.

            Na groše české a míšeňské se počítalo ještě v 18. století. Poslední mince s českým znakem byly raženy za Marie Terezie (1740 – 1780), mincovna byla v Praze do roku 1857. (Peníze z Prahy mají značku „C“, z Vídně „A“ a z Kremnice „B“.)

            Jednotkou mincovní byl stříbrný zlatý, který měl 60 krejcarů. 1 zl. cm. se dělil na 3 dvacetníky nebo 6 desetníků, nebo 12 pětníků nebo 20 grošíků. Měděné mince byly 30 krejcarů, 15 kr., 6 kr., 3 kr., 1 kr.,  ½ kr.,  ¼ kr. 

            Zlaté cm. měly poloviční cenu tolaru. Razilo se totiž z 1 hřivny mincovního stříbra 10 tolarů nebo 20 zlatých cm. Tato úprava trvala až do poloviny 19. stol. (1857).

            První papírové peníze, zvané bankocetle vydala Marie Terezie roku 1762, protože stříbrné mince se otíraly a tak se jejich hodnota zmenšovala.

            Počátkem 19. století byly však tak znehodnoceny, že se již počítal 1 zlatý stříbra za 12,4 zlatého v bankocetlích. Proto došlo k velkému státnímu krachu v březnu roku 1811. Vznikla nová měna šajnová z německého Schidemünze – Schein tedy stvrzenka.

            Základní hodnota byla 1 zlatý šajn. Počítalo se 250 zl. šajnů za 10 zl. stříbra, čili 1 zl. cm odpovídal 2,5 zl šajnu, nebo jak se říkalo „vídeňského čísla“.

            Vídeňská měna platila od bankrotu (1811) do roku 1858. K tomuto datu byla u nás v peněžnictví zavedena revoluční změna – desítková soustava. Tím získávají naše země v letech 1858 – 1892 novou mincovní jednotku 1 zlatý (jedna zlatka) má 100 krejcarů.

            Název zlatka a krejcar vymizel až s první světovou válkou, protože v té době byly dány do oběhu stříbrné dvoukoruny (Jedna zlatka = 2K.) a bronzové dvouhaléře nahradily krejcary.

            Od roku 1892, tedy od zavedení korunové mince, platily tyto mince:

dvoukoruna (ještě dlouho se jí říkalo zlatka);

koruna

dvacetihaléř (niklák – ještě dlouho se mu říkalo šesťák)

desetihaléř (říkalo se mu pětník)

dvouhaléř (bronzový – říkalo se mu krejcar)

haléř (hanlivého názvu finda)

            Kromě mincí platily v té době již také papírové bankovky, ty měly vyšší hodnoty: 10 K, 20 K, 50 K, 100 K, 500 K, 1000 K a 5000 K.

            Za první světové války (1914 – 1918) přibyli ještě papírové bankovky zvané „úplavice“ o hodnotě 1 K a 5 K. Tato měna platila až do 28. října 1918.

 

             Pak jsme se dočkaly vlastní československé měny.

            Dne 25. února 1919 bylo provedeno okolkování rakouských bankovek a 1 koruna čsl. (1 kčsl = 100 zlatých rakouských).

 

            Naše měna se potom stabilizovala a stala se zlatou měnou – tedy hodnota koruny byla podložena zlatem.

 

            Doba protektorátu, poválečná měna a následná měnová reforma – to vše jde již za rámec našeho povídání.