Zvyky,
tradice, pověry a mýty měli v životě našich předků své místo. Patřily
nezastupitelně k životu v průběhu roku. Většinou byly odvozovány od
církevních svátků a jen málokteré se odvíjely od ročních období. Sloužily nejen
k tomu, aby bylo nějakým způsobem zabezpečeno zdraví rodiny, ale také
dobré výnosy a dobré celé hospodářství. Nejeden obyčej se snažil rovněž
nahlédnout do budoucnosti, jaká bude, co přinese.
Stojí za to zachovat alespoň jeho
střípky zvyků a obyčejů, které patřily do běžného života našich předků. Některé
zvyky se zcela vytratily, jiné, zásluhou bezejmenných ochotníků, nám znovu
ožívají a nám se snaží přiblížit ty doby, kdy byly součástí běžného života.
Zvyky,
tradice a obyčeje byly na mnoha místech nedílnou součástí života na prostém
venkově našich předků. Provázely naše předky po celý rok.
Můžeme
si je rozdělit na Zvyky dle církevního kalendářního období a na Zvyky dle tradice hospodářské spojené
s ukončením nějaké významné činnosti v hospodářství.
Pro
objasnění některých pojmů považuji za vhodné před seznámením se zvyky
odvíjejícími se od Liturgického kalendáře v průběhu Liturgického roku
uvést zkrácený Český liturgický kalendář a
malé seznámení s Liturgickým rokem.
Český liturgický kalendář je kalendářem církve v Čechách
a na Moravě sestavený podle římského liturgického kalendáře.
Liturgický
rok má mnoho společných bodů s občanským kalendářem, v našich zemích se jedná o
Velikonoce, Vánoce,
5. července – slavnost svatých Cyrila a Metoděje
a 28. září – svátek sv. Václava a státní svátek
české státnosti.
Nyní se vraťme k původnímu záměru – seznámení se zvyky dle církevního kalendáře –
klepněte prosím na nadpis kapitoly.
Některé ze svátků jsou tak významné, že jsou zastoupeny
svými symboly. Zejména svátky jara – velikonoce jsou plné symbolů, ale i vánoce
mají své symboly. Pokud Vás zajímá Symbolika svátků
podívejte se alespoň na ty, které se váží k největším svátkům:
Naši předkové lpěli silně na zvycích a tradicích a také
se rádi veselili. Právě možná proto, že museli tvrdě pracovat, mnohdy i o
nedělích, když to hospodářství vyžadovalo, využívaly každé příležitosti
k oslavě. Nejinak to bylo i u oslav ukončení některé hospodářské činnosti.
V této části si připomeneme tradice hospodářské.
Tyto
„obřady“, bylo nutno vykonat při zahájení nebo ukončení nějaké práce.
Na našich vesnicích se dodržovala
ještě řada dalších hospodářských tradic.
Jsou
však také tradice, které se již tak úzce neváží na církev, ale obcí jsou
slaveny. Mezi takové slavnosti je možné zařadit například Den matek , Posvícení.
Svátky,
které tak či onak vzdávaly hold ženám, mají ve světě dlouhou tradici. Už ve
starém Řecku vzdávali poctu ženám – dárkyním
života. I později se svátek matek uznával například v Anglii, kde se uctívala
tzv. Mateřská neděle.
Den matek byl poprvé vyhlášen státním svátkem v USA
v roce 1914, aby alespoň jeden den v roce bylo vysloveno uznání
opomíjené práci matek. Z toho vyplývá, že tento svátek je svátkem převzatým. V
České republice připadá Den matek na druhou
květnovou neděli.
V
našich končinách měl Den matek poněkud pohnuté osudy. Začal se slavit v roce
1923 na popud Alice Masarykové. Ale tento svátek byl zneužit ve 20. a
30. letech 20. století pro vyzdvihování mateřství žen a s příchodem
komunismu ho vytlačil Mezinárodní den žen. Den matek byl do českého kalendáře
zařazen po roce 1989, kdy nahradil Mezinárodní den žen. Dnes již jsou oba
svátky zpět v kalendáři.
Posvícení je vzpomínková slavnost posvěcení kostela. Na rozdíl
od poutě, kterou se připomíná světec, kterému je kostel zasvěcen.
Posvícení
se slaví ve výroční den posvěcení kostela. Dostavba kostela byla pro obec
mimořádná událost, stavbě věnovali mnoho peněz a práce. Existence kostela
vyzvedla význam obce, vždyť se stal kulturním a společenským centrem obce.
Traduje
se, že první posvícení slavil při svěcení chrámu v Jeruzalémě král Šalomoun.
Vzhledem k nejednotnosti oslav posvícení a tudíž nepracovních dnů v rámci
císařství nařídil císař Josef II. roku 1786 slavit posvícení třetí říjnovou
neděli po svátku svatého Havla; odtud se odvozuje také často používaný termín
Havelské posvícení.
V
nové době v obcích, kde není známé datum posvěcení kostela se drží dále tzv.
císařského posvícení, jinak přešli k oslavám na den známého data.
Na
Moravě, například na Slovácku se při posvícení říká Hody a celý svátek organizují tzv. stárci
a stárky tj. mládenci a dívky.
Na
Horácku se používají názvy stárek, stárková, místy k nim
přistupují i mládek a mládková.
V
některých lokalitách se termín posvícení směšuje s termínem poutě.
Obvyklými symboly posvícení jsou posvícenské
koláče, posvícenecká husa, místní speciality, taneční
zábavy a někde i průvody s maskami.