Povídání Ježka Brtnického o tradici

Zvyky a obyčeje.

            Zvyky, tradice, pověry a mýty měli v životě našich předků své místo. Patřily nezastupitelně k životu v průběhu roku. Většinou byly odvozovány od církevních svátků a jen málokteré se odvíjely od ročních období. Sloužily nejen k tomu, aby bylo nějakým způsobem zabezpečeno zdraví rodiny, ale také dobré výnosy a dobré celé hospodářství. Nejeden obyčej se snažil rovněž nahlédnout do budoucnosti, jaká bude, co přinese.      

            Stojí za to zachovat alespoň jeho střípky zvyků a obyčejů, které patřily do běžného života našich předků. Některé zvyky se zcela vytratily, jiné, zásluhou bezejmenných ochotníků, nám znovu ožívají a nám se snaží přiblížit ty doby, kdy byly součástí běžného života.

            Zvyky, tradice a obyčeje byly na mnoha místech nedílnou součástí života na prostém venkově našich předků. Provázely naše předky po celý rok.

            Můžeme si je rozdělit na Zvyky dle církevního kalendářního období a na Zvyky dle tradice hospodářské spojené s ukončením nějaké významné činnosti v hospodářství.

Zvyky dle církevního kalendáře

            Pro objasnění některých pojmů považuji za vhodné před seznámením se zvyky odvíjejícími se od Liturgického kalendáře v průběhu Liturgického roku uvést zkrácený Český liturgický kalendář a malé seznámení s Liturgickým rokem.

Liturgický Kalendář

            Český liturgický kalendář je kalendářem církve v Čechách a na Moravě sestavený podle římského liturgického kalendáře.

Liturgický rok

            Liturgický rok má mnoho společných bodů s občanským kalendářem, v našich zemích se jedná o Velikonoce, Vánoce, 5. července – slavnost svatých Cyrila a Metoděje a 28. září – svátek sv. Václava a státní svátek české státnosti.

 

Nyní se vraťme k původnímu záměru –  seznámení se zvyky dle církevního kalendáře – klepněte prosím na nadpis kapitoly.

Zvyky dle církevního kalendáře  

           

            Některé ze svátků jsou tak významné, že jsou zastoupeny svými symboly. Zejména svátky jara – velikonoce jsou plné symbolů, ale i vánoce mají své symboly. Pokud Vás zajímá Symbolika svátků podívejte se alespoň na ty, které se váží k největším svátkům:

Symboly velikonoc.

Symboly vánoc.

 

            Naši předkové lpěli silně na zvycích a tradicích a také se rádi veselili. Právě možná proto, že museli tvrdě pracovat, mnohdy i o nedělích, když to hospodářství vyžadovalo, využívaly každé příležitosti k oslavě. Nejinak to bylo i u oslav ukončení některé hospodářské činnosti. V této části si připomeneme tradice hospodářské.

 

Zvyky dle tradice hospodářské

            Tyto „obřady“, bylo nutno vykonat při zahájení nebo ukončení nějaké práce.

 

            Na našich vesnicích se dodržovala ještě řada dalších hospodářských tradic.

 

            Jsou však také tradice, které se již tak úzce neváží na církev, ale obcí jsou slaveny. Mezi takové slavnosti je možné zařadit například Den matek , Posvícení.

Den matek.

            Svátky, které tak či onak vzdávaly hold ženám, mají ve světě dlouhou tradici. Už ve starém Řecku vzdávali poctu ženám – dárkyním života. I později se svátek matek uznával například v Anglii, kde se uctívala tzv. Mateřská neděle.  

Den matek byl poprvé vyhlášen státním svátkem v USA v roce 1914, aby alespoň jeden den v roce bylo vysloveno uznání opomíjené práci matek. Z toho vyplývá, že tento svátek je svátkem převzatým. V České republice připadá Den matek na druhou květnovou neděli.

            V našich končinách měl Den matek poněkud pohnuté osudy. Začal se slavit v roce 1923 na popud Alice Masarykové. Ale tento svátek byl zneužit ve 20. a 30. letech 20. století pro vyzdvihování mateřství žen a s příchodem komunismu ho vytlačil Mezinárodní den žen. Den matek byl do českého kalendáře zařazen po roce 1989, kdy nahradil Mezinárodní den žen. Dnes již jsou oba svátky zpět v kalendáři.

 

 

 

Posvícení

            Posvícení je vzpomínková slavnost posvěcení kostela. Na rozdíl od poutě, kterou se připomíná světec, kterému je kostel zasvěcen.

            Posvícení se slaví ve výroční den posvěcení kostela. Dostavba kostela byla pro obec mimořádná událost, stavbě věnovali mnoho peněz a práce. Existence kostela vyzvedla význam obce, vždyť se stal kulturním a společenským centrem obce.  

            Traduje se, že první posvícení slavil při svěcení chrámu v Jeruzalémě král Šalomoun. Vzhledem k nejednotnosti oslav posvícení a tudíž nepracovních dnů v rámci císařství nařídil císař Josef II. roku 1786 slavit posvícení třetí říjnovou neděli po svátku svatého Havla; odtud se odvozuje také často používaný termín Havelské posvícení.

            V nové době v obcích, kde není známé datum posvěcení kostela se drží dále tzv. císařského posvícení, jinak přešli k oslavám na den známého data.

            Na Moravě, například na Slovácku se při posvícení říká Hody a celý svátek organizují tzv. stárci a stárky tj. mládenci a dívky.

            Na Horácku se používají názvy stárek, stárková, místy k nim přistupují i mládek a mládková.

            V některých lokalitách se termín posvícení směšuje s termínem poutě.

Obvyklými symboly posvícení jsou posvícenské koláče, posvícenecká husa, místní speciality, taneční zábavy a někde i průvody s maskami.