Symboly velikonoc.

            Velikonoce – svátky jara – jsou spojené s řadou zvyků, které si můžete připomenout v kapitolce Zvyků. Jsou také významným svátkem plným symbolů. Připomeňme si alespoň některé:

Beránek boží.

            Beránek boží neboli Agnus Dei je počátkem motlitby při mši, ale symbol beránka byl rozšířen mnohem dříve v celé středomořské oblasti, ovládané po tisíciletí pastevci.

            Beránek je zástupným symbolem pro obnovu života a jeho vítězství nad smrtí. V hebrejské tradici symbolizovaly ovce či jehně Izraelitu jako jedince „božího stáda“. I židovský bůh Jahve  byl pastýřem, který bral jehňata do nárůčí.

            Pro židy, křesťany a dokonce i muslimy bylo důležité vykoupení z hříchů, jen tak bylo možné dosáhnout odpuštění a spásy.

            Biblický symbol beránka má ještě jeden rozměr – je jím boj se zlem, božská síla a moc.

Kočičky.

            Dalším symbolem Velikonoc jsou větvičky jívy „kočičky“, tedy lépe řečeno svěcené kočičky. V evropské kultuře nahradili palmové ratolesti, kterými byl Ježíš při svém příjezdu do Jeruzaléma vítán.
            Lidé od pradávna věřili, že „kočičky“ posvěcené na Květnou neděli mají magickou moc. Tři kočičky z posvěcené snítky bývaly prý lékem proti bolesti v krku a zimnici. Přidávaly se také kravám do krmení, aby dobře dojily.
Hospodář kladl větvičky jívy za krov a zapíchával je na kraj pole. Věřil, že stavení bude ochráněno před bleskem a že úrodu nepomlátí kroupy.

             Ale věřilo se, že i samotná vrba – jíva má v tyto dny magickou moc. Na Velký pátek pomáhal vrbový proutek otevřít zemi i skálu a ukázat tak skryté poklady. Dívky se chodívaly tento den česat pod velkou vrbu, aby měly dlouhé a zdravé vlasy. A nakonec na Velikonoční pondělí chlapci chodily po koledě a šlehali dívky s pomlázkou spletenou z čerstvých vrbových proutků, aby byly čiperné a veselé po celý rok.

Vajíčko.

            Nejtypičtějším symbolem velikonoc je vajíčko a i to má starou tradici. Další důvod je také proto, že jsou symbolem nového života, protože vše pochází je z vejce. Od nepaměti symbolizovalo vejce nejen zárodečný chaos, ze kterého vznikl svět, ale také životní sílu, narození a zmrtvýchvstání, nesmrtelnost, návrat jara a díky skořápce i pocit bezpečí.

            Proč vajíčka? Zejména proto, že se dochovala dávná pověst o tom, jak sv. Petr chodil s Ježíšem po světě a dostali hlad. Přišli k jedné chalupě a prosili hospodyni o kousek chleba. Selka však neměla ve stavení chleba ani kousek a ubohá nevěděla, co by hostům narychlo podala. Náhle však uslyšela kdákání slepice, která slétla z hnízda v kurníku. Selka tam rychle vyskočila a našla vejce, které dala do teplého popela, upekla je a nabídla pocestným. Když odešli, chtěla uklidit skořápky, které po vejcích zůstaly. Jaké však bylo její překvapení! Skořápky se proměnily ve zlato! Selka pak každého pocestného krmila jen vajíčky, ale skořápky se už nikdy ve zlato neproměnily.

            Z vajíčka Lédy oplodněné Diem v podobě labutě se přece narodila krásná Helena, příčina trojské války. V antických hrobech byly nalezeny figurky boha Dionýsa s vajíčkem v dlani, což byl symbol návratu k životu. Židé podávají pečené vejce „betzab“ při velikonoční hostině, protože jim připomíná jarní oběti v jeruzalémské svatyni.

            V některých lidových tradicích je vajíčko také nositelem zlých mocí. Aby se člověk vyhnul neštěstí, nesmí je přinést domů po západu slunce a skořápku je třeba dobře rozdrtit  a hodit slepicím, aby ji nezneužila nějaké nečistá síla.

            Vejce vyfouklé a naplněné šafránem mělo být velmi účinnou ochranou před epidemiemi ve středověku.

            I ve výkladech snů mají vejce své místo. Když se o nám zdá o rozbitém vajíčku předpovídá to neúspěch, hádku nebo spor, manželskou neshodu, naopak celé a nepoškozené zvěstuje dobrou zprávu.

            Zvyk konzumovat vejce v době svátků jara k nám přišel z německých zemí a je pravděpodobné, že souvisel s velkým postem, kdy se nesměla jíst ani vejce.

            O velikonocích se vajíčka nejen zdobila, ale používaly se také k ochraně polí. Zahrabávala se např. do rohu polí nebo se dávala při orání před radlici a zaorávala se. Taky se jich používalo i při vyhánění dobytka na pastvu - koulela se před dobytkem nebo na jejich hřbetě jako ochrana proti nemocem.

            Nejen děti, ale také dospělí se bavili o velikonocích různými hrami s vajíčky – např. ťukáním vajec nebo jejich házením do výšky, přes střechu -  rodičování nebo válením po „valbisku“ ze zvlášť připraveného svahu. Pokud se nějaké dívce vejce rozbije, tak to znamená, že její láska není stálá.

Kraslice.

            Za blahodárné „pomlazení“ – velikonoční vyšlehání – se musí platit dárky a vejci! Ve spojení s lidovými tradicemi vznikl zvyk zdobení vajíček – kraslic. Jako dárek musí být vajíčko plné a pěkně malované. Tradiční a nejvýmluvnější je červená – jasná krásná barva, barva života. Odtud též obecně užívaný název pro malované vejce – kraslice.

            Na kraslicích rozeznáváme řadu zdobných technik a vzorů, které se liší krajově i dobou. U nás se dochovaly se 4 různé způsoby: vajíčka rýsovaná, malovaná, okrašlovaná.  Nejčastěji však byla pouze barevná - červená.

            Rýsovaná vajíčka. Vajíčka se uvaří v cibulových slupkách, které se ponoří do vody již několik dní předem. Aby byla vajíčka krásně hnědá, nechají se ještě po uvaření několik hodin v „cibulové“ barvě. Pak se může přidat olej (na počátku vaření barva díky oleji nepokryje celé vejce a ono je pak mramorované). Na pěkně čistých a obarvených vejcích se pak může začít s rýsováním ostrým a tvrdým nožem, který má ulomenou špičku. Nožem seškrabujeme barvu, výsledný obrázek je pak podobný dřevorytu. Chce to ale hodně trpělivosti, seškrabování barvy jde jen velice pomalu. Tímto způsobem se rýsují ornamenty, většinou ve tvaru okvětních lístků.

            Vajíčka malovaná voskem. Jsou dvojího druhu: Buď je na bílých vejcích barevná malba voskem, nebo  na barevném podkladě se tvoří voskem bílé ornamenty.

            Postup byl takový: Vajíčka se uvařila v mléce. Nechal se roztát vosk, a to buď žlutý, zelený, modrý nebo červený. Tavení se dělávalo na lžících, nazvané škrabačky, které se daly nad hrnek, ve kterém hořel olejový kahánek. Nástroje k malování byly dva: špendlík, který byl zapíchnutý v dřevěném držátku a trojúhelníková lopatička z peří. Dobře uvařená a osušená vejce se dala na teplé místo, aby vejce zůstala teplá (jinak by vosk špatně chytal). Špendlíková hlavička se namáčela do vosku, který se nesmí přepálit, a špendlíkem se pak dělají na vajíčka čárky a ornamenty. Vosk rychle chladne, nejčastěji se tedy dělají hvězdičky. Lopatička z peří se používala na pásky a hvězdičky a to tak, že se namočená ve vosku jen položila na vejce.

            Bílý ornament na barevném vejci se získal jiným postupem. Ornamenty se vykreslovaly na syrové vejce obyčejným voskem, pak se teprve vejce dala uvařit do vody s barvou. Vosk během vaření pustí, ale na místa, kde byl, se barva nechytí a zůstanou tam bílá místa.

            Vejce okrašlovaná. Tato vajíčka se zdobívala barevnými látkami nebo papírky a drátky. Taková vejce mohou být buď pouze bílá, ale také malovaná či mramorovaná. Do špiček vejce se zarazil špendlík a celé vejce se rozdělilo na několik sudých dílů čarami, vedenými na vejci od špendlíku (podobně jako poledníky na zeměkouli). Jeden díl se přikryje barevnou látkou a okraje se polepí prýmky ze zlatého papíru a druhý díl se nechá prázdný. Na prázdné díly se přilepí obrázky a od špendlíku ke špendlíku se vedou spirálovité drátky.

            Okrašlovaná vajíčka mívala kromě výzdoby také nápisy, například: Komu vajíčko daruju, toho upřímně miluju. Komu to vajíčko dám, toho jistě ráda mám. Já tobě dám vajíčko, ty mi dej své srdéčko. To vajíčko malovaný je vod srdce darovaný.

            Je řada i jiných technik zdobení velikonočních vajíček, liší se krajovými zvyky a tradicemi a také nová doba přinesla do zdobení kraslic nové techniky.

 

Líta.

            Líta jsou symbolicky ozdobené větvičky, které pro svou symboliku zeleně a rašení byly jedním z nejhezčích důkazů spojení s přírodou. Větvičky „kočiček“ se zapichovaly do velikonočního „Pletence“ z kynutého těsta. Byl to jakýsi cop stočený do kroužku a pletený podobně jako vánočka a v jehož středu byl rovněž „bochánek“ z těsta. Do toho bochánku se zapichovala vrbová větvička na které byly navlečeny bílé „výfuky“ - skořápky od vajec. Okolo tohoto středu se potom zapichovaly narašení větvičky „kočiček“. Ty se přizdobovaly malými útržky kanafasu a modrotisku ze kterých byly udělány malé mašličky.

Velikonoční pečivo.

            Na velikonoce se peklo i rozličné pečivo – mazance a pod. Velikonoční pečivo bylo kdysi vždy kynuté, babičky říkaly, že: „Musí být napučené, jako jarní příroda.“  

Pentle.

            I když přímo pentle a mašle nejsou přímou symbolikou velikonočních svátků, jejich symbolika hrála při pomlázce nemalou roli.

            Pokud děvče při pondělní koledě navázalo na pomlázku barevnou mašli, mohlo se v ní skrývat tajné poselství. Červenou barvou naznačovala, že má hocha ráda. Modrou barvu mu dávala naději. Chlapec obdarovaný zelenou stuhou byl oblíbený. Naproti tomu ten, kdo obdržel stuhu žluté barvy, byl neoblíbený a dívka mu dávala najevo svůj nezájem.

Pomlázka.

            Po odeznění vážných náboženských svátků se lidová tradice vrací k projevům veselí a proudícího života. Na velikonoční pondělí nastává koleda – pomlázka. Obchůzka po domech, veršovaná přání, polévání vodou a hlavně šlehání čerstvými spletenými pruty, které údajně přinášení „pomlazení“.

            Podle zvyklostí jsou malé pomlázky, mnohdy malá umělecká dílka umě spletená z osmi i šestnácti prutů s ozdobně tvarovanými rukojeťmi, určeny ke šlehání, objemné žily, kotrbáče a tatary nosili chlapci sebou jako symbol svého stavu a od vyšlehaných děvčat na ně dostávali stuhy.

 

Řehtačky, klapačky, mlýnky, trakářky.

            Řehtačky, klapačky, mlýnky, trakářky a různé další doma vyrobené nástroje, jak jinak než dřevěné, které vydávaly příslušný klapot a rámus můžeme rovněž zařadit k symbolům velikonoc. Svolávaly k bohoslužbám od Zeleného čtvrtka, kdy zvony umlkaly odlétaly do Říma.


Řehtačka.

            Řehtačka měla  na držadle bylo připevněno zubaté dřevěné kolečko, které se otáčelo mezi bočními prkénky na kterém byl připevněn jazýček řehtačky.

 

Klapačka. 

            Klapačka se skládala z prkénka, připevněného na malém držadle, na kterém se uprostřed okolo osy otáčelo kladívko, které tlouklo střídavě vpřed a vzad.

 

Valcha.

            Valcha byla kombinací klapačky a řehtačky. Bylo to větší prkýnko, vespod mělo na obou stranách přibitá dřevěná péra, uprostřed vedle sebe dvě kladívka. Vpředu se točilo klikou, která otáčela válcem s vroubky. Přitom péra, která sjížděla po vroubcích řehtala a kladívka díky kolíkům připevněných na válci, se zdvihala a při dopadu zpět tloukla. Valcha se držela levou rukou, byla opřena o prsa a pravou rukou se točilo za kliku.

 

Trakáš.

            Trakáš byla větší valcha, kde se válec otáčel pomocí kolečka, umístněného uprostřed válce. Držel se v obou rukách a kolečkem se jelo po zemi jako s trakařem.

Symbol kříže.

            Podle legendy nalezla dřevo kříže, na kterém byl ukřižován Kristus, svatá Helena – matka císaře Konstantina Velikého, po svém obrácení na křesťanskou víru. Její syn měl sen, ve kterém viděl na obloze kříž s nápisem „In hoc signo vinces „neboli „Pod tímto znamením zvítězíš“.

            Kristův kříž byl zhotoven ze čtyř dřev – cedrového, olivového, cypřišového a palmového. Tyto dřeva měly symbolizovat čtyři světové strany. První křesťané věděli, že latinský název „crus“ znamená nejen kříž, ale také šibenici, mučírnu, mučení, neštěstí a bídu.

            Trest ukřižování převzali Římané od barbarských Skythů a Asyřanů prostřednictvím Peršanů a Punů. Patřil k trestům vynímečně krutým a ponižujícím. Na kříži končili ti, kteří si zasloužili pohrdání.

            Symbol kříže však nevznikl s křesťanstvím, je mnohem starší. Znali ho již Egypťané, Číňané a mnohé další národy. Jeho význam byl v různých kulturách a náboženstvích obecný. Byl spojen s problémem orientace v kosmu, v prostoru mezi nebem a zemí a chápán jako propojení světa božského – vertikální rameno – a lidského – horizontální rameno. Ve starém Egyptě se kříž stal symbolem věčnosti, byl kladen na čela zemřelých faraónů. Ale Kristova muka na kříži dala starému symbolu zcela nový význam.

            Kříž má řadu forem. Přehled některých křesťanských symbolů ve tvaru kříže.

           

Řecký křížŘecký kříž -  původně měl kříž všechna čtyři ramena stejně dlouhá – to je tak zvaný řecký kříž.. V této podobě jej obvykle užívá východní křesťanská církev. Tento kříž již znala mnohá stará kultura – fénické, egyptská, perská – byl pro ně symbolem pro věčnost, minulý život a plodnost.

 

Latinský křížLatinský kříž - prodloužením svislého břevna vznikl kříž latinský. Ten je nejužívanějším symbolem západní křesťanské církve a v církevním umění. Klasický křesťanský kříž, se zakopával delší částí do země.

 

Antonínský křížAntonínský kříž - kříž s třemi rameny ve tvaru písmene T patří k nejstarším podobám kříže.

T symbolizoval u Izraelitů příchod Mesiáše a byl považován za ochranný talisman.

 

 

Petrovský kříž - satanský křížPetrovský kříž - satanský kříž - kříž, který delším břevnem mířil nahoru. Je používán jako symbol negace křesťanství.

 

Existuje ještě řada křesťanských symbolů ve tvaru kříže:

 

Patriarchální kříž - dvojitý kříž o šesti ramenech - biskupský.

Ondřejovský kříž  - kříž, který se opírá o dvě ramena. Zřídka kdy se ho používá jako náboženský symbol.      Nacházíme ho na starověkých mincích a náhrobních stélách.

Ruský kříž - pod dvěma vodorovnými břevny je ještě jedno malé příčné břevno  - z pravoslavné ruské církve

Papežský kříž - tři příčná, různě dlouhá břevna uspořádaná shora od nejmenšího po největší - specifikum    katolické církve

Jeruzalémský kříž - velký kříž se čtyřmi malými v rohových polích - je ve znaku města Jeruzaléma

Jetelový kříž - malíři a sochaři obohacené prosté linie kříže – jetelový trojlístek je symbol svaté Trojice.

Kotvový kříž - dalším symbolem obohacený prostý kříž - Kotva je symbol pro naději.

Maltézský kříž - je to v zásadě řecký kříž, jehož břevna se ke středu zužují, přičemž jejich okraje jsou             prolomené a vytvářejí osm špiček – používán Maltézským řádem a Řádem Johanitů a dobročinnými   organizacemi, které byly těmito řády založeny.

Kříž nad zeměkoulí - odznak evangelických sdružení mládeže.

Lodička s křížem - lodička na vlnách se vztyčeným křížem - znamení moderní světové ekumenické práce.

 

Ještě jsou další symboly kříže:

Keltský kříž

Keltský kříž - kříž, jehož střed obepíná kruh. Je to prastarý univerzální symbol, užívaný snad již před deseti tisíci lety. Původní keltský kříž vycházel z rovnoramenného kříže a je otázkou, zda teprve s příchodem křesťanství vznikly kříže s jedním delším svislým břevnem

 

 

 

 

Červený křížČervený kříž - užívaný v dnešní době humanitárními organizacemi a symbol pro lékařskou pomoc.

 

 

 

 

 

Velikonoční oheň.

            Velikonoční oheň představoval především světlo, spojené s Ježíšovým zmrtvýchvstáním. Oheň se zapaloval a světil o Bílou sobotu při obřadech Velké noci - ze soboty na neděli. Vykřesával se z křemene, aby jeho plamen byl čistý a neškodil. V domácnostech se uhasínalo ohniště, z kterého vzala hospodyně polínko a to položila před kostelem na hraničku. Když kněz oheň posvětil, vzala si žhavé polínko a znova jím zažehla oheň ve stavení.

Velikonoční zajíček.

            Zajíček rovněž patří ke starým symbolům. Najdeme ho již v bibli mezi stvořeními „...maličkými na Zemi a moudřejšími nad mudrce...“, kde symbolizuje chudé, skromné a pokorné.

            Za časů císaře Hadriána se objevil i na mincích a stal se znakem hispánské provincie a dnešního Španělska, kde se Hadrián narodil. Největšího kultu se mu však dostalo u Aztéků, kteří měli v kalendáři i Rok zajíce. Velký zajíc se jmenoval Menembuch a byl považován za mýtického předka a stvořitele. Pro severoamerické indiánské kmeny byl zase prostředníkem mezi Manitouem a člověkem. Když byli indiáni obráceni na katolickou víru, ztotožnili Menembucha s Kristem.

            Křesťanství se k němu přestalo stavět s jistým odstupem pro jeho údajně nadměrnou smyslnost a příslovečnou zaječí plodnost. Býval proto znázorňován jako bílý zajíc u nohou Panny Marie. To mělo symbolizovat vítězství čistoty nad tělesným pokušením. A to o sobě dává nejvíce vědět na jaře.

            V mnoha náboženstvích byl zajíc spojován s Měsícem, protože ve dne spí a v noci vyráží na své cesty. Souvisel s lunárním kultem a jako obyvatel nor také s Matkou Zemí, flórou, zázračnou živou vodou a tajemstvím smrti. Pro Egypťany byl zajíc atributem zmrtvýchvstání boha Osirise, v antickém Řecku doprovázel Afroditu a Eroze, symbolizoval také štěstí a jeho vyobrazení na náhrobcích mělo symbolizovat plynoucí čas a krátkost života.

            Velikonoční zajíček je německý zvyk, podle kterého právě zajíček snáší na poli pro hodné děti malovaná vajíčka. U nás se tento zvyk moc nerozšířil a i německé rodiny se přikláněly k našim tradičním velikonočním zvykům. V dnešní rozšířené evropské tradici je zajíc označován za toho, kdo přináší velikonoční vajíčka, nejlépe čokoládová.