Symboly vánoc.

            Tajemná mystická atmosféra vánoc, podtržená tichou potemnělou zasněženou krajinou přímo svádí k vykonávání obřadů k poodhalení roušky budoucnosti. Ovšem nejdůležitější pověry byly ty, které měly přivodit prospěch hospodářství a bohatou úrodu, zamezit hladu a bídě. Většinou se odvíjely od zkušeností starých generací a tradovaly se z otce na syna. Podstata je založena na zkušenostech o pozorování počasí, které ještě nebylo ovlivňováno průmyslem.

            I když k vánocům nepatří příliš mnoho symbolů, tak jako k velikonocím, jsou zastoupeny hlavně zvyky. K nejznámějším zvykům času vánočního patřily: Lití olova nebo vosku. Krájení jablka. Pouštění svíčky ve skořápce. Házení střevíce a řada dalších, které si můžete připomenout v kapitolce Zvyků.

            Jako symbol vánočního času si můžeme připomenout „Barborky“, Stromeček, betlém, koledu, Tříkrálovské K+M+B, ...

 

Barborky.

            Třešňovou nebo višňovou „Barborku“ lze považovat za symbol vánoc, i když se k ní váže nejeden zvyk. Větvičky „barborky“ se řezaly nejen jako ozdoba světnice, ale také údajně pro její čarovnou moc. Podle lidové víry se měla třešňová větvička ze stromku starého alespoň deset let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek.

Uříznutá „barborka“ se vložila do nádoby s vodou a čekalo se zda vykvete. Kolikátý den od uříznutí větvičky „barborka" vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce byl pro majitele větvičky tím šťastným.

            Věřilo se, že když si „barborku“ uřízlo děvče na vdávání a větvička o Štědrém dnu vykvetla, byly brzké vdavky. Mělo-li děvče nápadníků více, měla uříznout tolik větviček, kolik bylo nápadníků. Každou větvičku měla pojmenovat a která vykvetla nejdříve, toho se stane nevěstou.

 

Betlémy.

            Tradiční symbol vánoc je betlém. Kde a kdy se objevil ten úplně první Betlém nelze dnes již s přesností říci. Jedno je ale jisté, základní kámen ke stavbě figurálních výjevů ze života Krista byl položen v roce 1223, kdy se poprvé sloužila vánoční mše mimo kostel uprostřed přírody na umbrijské hoře Greccio, a kde evangelium četl František z Assisi u skutečných stájových jeslí s volem a oslem.

            V době pozdní goticky vzniklo reliéfní zobrazení evangelijních scén, ale také deskové obrazy jesliček a Svaté rodiny, které bylo možné o vánočních svátcích spatřit v postranních lodích kostelů. Jak šel čas, výjevů přibývalo: zvěstování Panně Marii, město Betlém, Tři králové přicházející s dary.

            V průběhu 16. století se začínají stavět v kostelích barokní jesličky, přímí předchůdci dnešních betlémů. Barokní zbožnost si žádala názorné scénické uspořádání, ale také sochařské zpracování blízké lidové obrazivosti. O rozšíření tohoto zvyku se starali zvláště jezuité a františkáni. Jak a kdy se objevil první betlém v Brtnici se zatím nepodařilo vypátrat. Koncem 17. století se jesličky staly již běžnou součástí vánoční výzdoby kostelů. V té době byly oblíbené barevné dřevěné plastiky Svaté rodiny v téměř životní velikosti a prostředí zdůrazňující běžný život. 

            Vývoj lidových betlémů rovněž souvisí s tradicí středověkých vánočních her, která ožila v polovině 16. století a v době baroka. Tato představení se pořádala na předem daných místech, ale také se hrálo tzv. za pochodu, tedy dům od domu. Důležitou součástí takto předváděného děje se proto stal přenosný betlém.   Příběh jesliček – betlémů pak na čas ukončila osvícenecká doba, která neměla příliš pochopení pro lidové interpretace příběhů z Evangelia. Proto byla stavba jesliček v kostelích počátkem 19. století zakázána. Nicméně, lidé si je již oblíbili natolik, že je začali vyrábět pro vlastní domácí potěšení.

            Výroba betlémů se pak jako řemeslo předávala z generace na generaci. Postupně pak vznikaly i lidové betlémy, v nichž se začaly objevovat postavičky soudobých řemeslníků, sousedů, známé budovy aj. Od konce 19. století se betlémy znovu vracejí do církevních objektů. Pokud se během vánočních svátků, případně na Nový rok, vydáte na procházku, zastavte se v kostele. Tam si jistě můžete zhlédnout půvabnou výstavu několika desítek betlémů z dílen starých i současných betlémářů, někdy i vzácných unikátů.

 

Betlémské světlo
           
Jedná se o novodobou vánoční tradici. Myšlenka šíření předvánočního pokoje a míru vznikla v Rakousku, odkud se rozšířila do pětadvaceti zemí světa. Světlo, které se každoročně zažehne v místě narození Ježíše Krista – Betlémě pak putuje do všech domácností napříč Evropou.

            Symbol Vánoc nemůže chybět u žádné štědrovečerní večeře k umocnění atmosféry při rozdávání dárků, nebo když s dětmi zapalujete svíčky ve skořápkách, které vyplouvají na svou cestu. Právě tento vánoční zvyk přináší to poslední, co chybělo vánoční atmosféře.

Cibule.

            Kdo by si cibuli spojoval s vánočním časem? Málo kdo. A přece lze i cibuli zařadit do symbolů těchto svátků.

            Z cibule se naloupalo 12 šťavnatých sukének. Ty se na stole dají do jedné řady a do každé se nasype troška soli. Co sukénka, to jeden měsíc příštího roku. Na které se sůl do rána rozpustí, v tom měsíci bude příští rok pršet. Ve kterém jen zvlhne, ten bude mít deště málo a tam, kde většina zůstane, ten měsíc bude sucho.

Jablka.

            Jablka lze rovněž považovat za symbol vánoc. Sloužily v době o vánočních svátcích za našich předků k určení budoucnosti.

            Osud se hádal z napříč rozkrojeného jablka. Zřetelná hvězdička jádřince měla přinést pro příští rok zdraví, štěstí a úspěch. Nepovedený jádřinec, nebo jádřinec s červem znamenal nemoc a neštěstí. Jádřinec ve tvaru kříže byl nejhorší – symbolizoval velké neštěstí, možná i smrt.

            I jadérka se používala k odhalování budoucnosti. To se do misky s vodou vložilo 12 jadérek. Kolik jich vyplavalo na hladinu, tolik bylo suchých měsíců.

Koleda.

            Vánoční koledy neodmyslitelně patří k českým vánocům. Obvykle se v čase vánočních svátků chodilo s betlémem, koledovat, a to jak děti, tak dospělí. Na koledu se chodilo po rodině, přátelích a známých od Štěpána až do Tří králů, přičemž přijít na koledu bylo téměř společenskou povinností.  

 

Med.

            Stejně tak med patřil dříve k vánočním symbolům a byl pro ten čas jedním z předmětů které neodmyslitelně k tomu času patřily.

            Na štědrý den se museli tváře pomazat medem. To zajistilo, že nás po celý příští rok budou mít všichni lidé rádi.

 

Olovo nebo také vosk.

            Lití olova patřilo k nejstarším vánočním symbolům a zvykům které se udržovaly ve většině rodin našich předků.

            Nad plamenem svíčky si každý ve lžíci roztavil olovo. Roztavené potom ukápl do vody. Podle tvarů, které olovo ve studené vodě vytvořilo se hádalo, co koho čeká.

 

Ořechy.

            I ořechy lze považovat za symbol vánoc. Rovněž z ořechů se odhadovala budoucnost.

            Po štědrovečerní večeři si každý vylouskl 4 vlašské ořechy. Pěkná a zdravá jádra věštila zdraví pro všechna následující 4 roční období. Načernalé nebo zkažené naopak nemoc. Čím více jader bylo stejných, tím větší byla pravděpodobnost, že věštba vyjde.

            Do vylousknuté skořápky se potom vložila malá svíčka a ta se pustila po vodě v misce. Každý z rodiny u stolu měl svoji skořápku. Jestliže se lodičky udrží u sebe pohromadě, bude i rodina pohromadě. Čí lodička se vzdálí od ostatních, ten půjde do světa. Převrhnutá lodička znamenala neštěstí.

Pantofel.

            Pantofel není jenom vánočním symbolem i když je s vánocemi spojen. Házení pantoflem bylo záležitostí svobodných dívek. Dívka se postaví zády ke dveřím, do pravé ruky vezme pantofel a hodí ji za sebe. Míří-li střevíc špičkou ke dveřím, bude svatba, v opačném případě se příští rok nevdá.

 

Šupinka.

            Na štědrovečerní stůl patřila vždy ryba. V našich končinách to býval většinou kapr – šupináč. Šupinka z vánočního kapra vložená do peněženky má také kouzelnou moc. Prý zajistí dostatek peněz a žádnou nouzi.

 

Vánočka.

            Jak už samotný název napovídá jde o pečivo vánočního času. Pletenec z kynutého těsta, často plný hrozinek a mandlí vždy byl součástí vánočního stolu. I k vánočce se pojí zvyk:

            Do těsta zhotoveného na štědrý den se přidá jedno zrníčko hrachu a vánočka se upeče. Načíná se teprve na Nový rok. Ten, kdo najde hrášek bude mít po celý rok štěstí a úspěch.

Vánoční stromek.

            Vánoční stromek nebyl původně znám tak jako dnes . Ten se rozšířil do našich domácností až koncem 19. století.  Původně zdobila vesnickou světnici zavěšená a přizdobená jedlová nebo borová větev. Koncem 18. století se do našich venkovských domácností rozšířil vánoční stromeček. Ten se ale zavěšoval obráceně někde do rohu světnice. Rovněž se zdobil jednoduchými, hlavně červenými ozdobami.

            Teprve mnohem později se v domácnostech, kde měli děti, rozšířil vánoční stromek takový jaký jej známe dnes. V čistě uklizené světnici se stromek zdobil postříbřenými ořechy, jablíčky a papírovými řetězy. Až vyšla večernice, tak se na něm zapalovali svíčky a pod stromkem se objevili drobné dárky.

Vesnická světnice o vánocích.

            Výzdoba venkovské světnice o vánocích musela mít řadu neodmyslitelných předmětů které měly nejen funkci zdobnou, ale především silnou symboliku.

            Zelená větvička byla naším lidem po dlouhá staletí symbolem života a štěstí. Tvořila společně s jablíčkem, vajíčkem a červenou barvou základ předmětů, které nesměly chybět a od kterých se odvíjela řada zvyků a byly nedílnou součástí toho času.

            Jako symboly plodnosti byly používány obecně dostupné plody přírody: čočka, hrách, obilí, ořechy,... pro ochranu života a majetku zase sloužil česnek, cibule, sůl, med, klokočí a jiné.      

            Kromě toho, že sloužily tyto předměty pro výrobu výzdoby se umísťovaly i na štědrovečerní stůl. Výzdoba vánoční světnice byla proto z těchto předmětů. Byl to například půvabný svícen z jablka, sušeného ovoce přizdobený chvojím, čert ze sušených švestek, nebo starý symbol slunce „polaz“ zavěšený na trámu.

            Existovaly samozřejmě i předměty, které symbolizovaly neštěstí a bídu a každá hospodyně si bedlivě hlídala, aby nebyla v seknici vymlácená sláma či zlomená svíce a podobně.   

K+M+B

            Jména tří králů /mudrců/ jsou: Kašpar, Melichar a Baltazar. Počáteční písmena jejich jmen se už odedávna píší na vstupní dveře domovů a to svěcenou křídou v den slavení jejich svátku, tedy 6.ledna. Svátkem tří králů končí také doba vánoční.

            Nejsou to ale patrně počáteční písmena jmen "Třech králů": Kašpar, Melichar a Baltazar, jak se lidově traduje, nýbrž zkratka latinského "Christus mansionem benedicat": "Kristus žehnej tomuto domu".

            V Novém zákoně není nikde zmínka o tom, kolik vlastně mudrců bylo, údajně dva až dvanáct mužů. Teprve ve 12. století se objevují jejich jména psaná zkratkami C+M+B, což však také může znamenat rčení Christus mansionem benedicat – nechť Kristus požehná tomuto příbytku.

            Později se tříkrálová koleda stala záležitostí dětí – nasazovali si papírové čepice, oblékli kostýmy a černý vzadu byl začerněn sazemi v obličeji. V plechovce měli zapálené vonné byliny a křídou psali nad dveře domů nebo světnic. Prý na tuto koledu chodívali jen velice chudé děti a byla spíše skrytou žebrotou.