Dětské lidové hádanky.

            Lid prostý nebyl v dobách našich předků moc sečtělý. Knih bylo málo a drahé. Příběhy a pohádky se vyprávěly většinou takové, které si maminky pamatovaly.

            Velkou oblibu, mezi dětmi a maminkami, měly prosté jednoduché hádanky. Byly ze života a odrazovalo se v nich lidové moudro. Malé děti se tak učili poznávat svět kolem sebe. Některé nám v dnešní době již nic neříkají, neboť jsou o věcech dávno zaniklým. Ale schválně, kolik jich uhodnete?

 

Přišel k nám pod okna, prosil nás pro Boha, aby jsme na něj nepouštěli slepice a psa že se nebojí. Kdo to byl?

(Mravenec.)

Která svatá není v nebi?

(Sv. Hora.)

Černá díra chová štíra, na závory ho zavírá. Co je to?

(Ústa, jazyk, zuby.)

Z dědka to ubývá, na bábu přibývá. Co je to?

(Kužel a přeslice.)

Já mám hříbě v zlatým chlívě, ono mně zařičí, je to slyšet dvě míle. Co je to?

(Kostel a zvonek.)

Na hlavě věnec, na břiše tanec, pod nohama posvícení. Co je to?

(Rendlík.)

Starý se to narodí a mladý to zemře. Co je to?

(Posvícení.)

Který zadek může běhat bez předku?

(Vůz.)

Jsem stvořen co Adam a dávám jíst a pít lidem, po smrti nepřijdu ani do nebe ani do pekla.Kdo jsem?

(Hrnec.)

Běžela liška okolo vršku, kudy běhala, tráva usychala. Co je to?

(Kosa.)

Kde se děti berou?

(Pod paždím.)

Není to tekutina a přec to teče. Co je to?

(Necky.)

Nač kouká kominík, když leze do komína?

(Na maso.)

Je houští, pod houštím srnčí, pod srnčím lesk, pod leskem blesk, pod bleskem smrk, pod smrkem jedle, pod jedlemi berle, pod berlemi kleky, pod klekami fleky. Co je to?

(Člověk.)

Jede sedlák na pole a má všechno k orání; ale žádný neví, bez čeho nemůže orat?

(Bez obracení.)

Švec jel na trh a nic neutržil a když přijel domů, dal ženě 10 h, aby nakoupila kůže, masa, housek, dříví. Co je to?

(Jitrnice.)

Dvě panny vedle sebe leží, kdyby vstaly, do nebe by se dostaly. Co je to

(Koleje.)

Je to za troníček a je toho plný pokojíček. Co je to?

(Světlo.)

Jede, jede panáček, má placatý nosejček, kde voda crčí, všude ho strčí. Co je to?

(Kčer.)

Dvanáct čápů, 52 koroptve a 365 ptáků jedno vejce snesli. Co e to?

(Rok.)

Stojí, stojí dub a na tom dubě dvanáct větví, na každé větvi po čtyřech hnízdech a v každém hnízdě po sedmi vajíčkách. Co je to?

(Rok.)

Na poli to roste, klátí se to, zelená se to a kousá to lidi. Co je to?

(Bodlák.)

Co je na světě zadarmo?

(Nadávka.)

Které tělo žije bez duše?

(Bezové, lipové.)

Které obilí je nejstarší?

(No přece žito, má fousy.)

Kolik udělá vrabec kroků za pěr dlouhých roků?

(Ani jeden protože skáče.)

Leze, leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze. Co je to?

(Klíč.)

Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní... Pozor na tu krásnou paní! Kdo je to?

(Muchomůrka.)

Pod dubem leží na trávě, rádiovku má na hlavě. Kdo je to?

(Žalud.)

Má sto jehel, žádnou nit. Umí dupat, ne však šít. Kdo je to?

(Ježek.)

Když je zima, roste k zemi. Když je teplo, roste k nebi. Kdo je to?

(Rampouch.)

Nemá zuby, ale kousat umí. Nemá pusu, ale hvízdá. Kdo je to?

(Vítr.)

Které zrcadlo na jaře zmizí?

(Led.)

Když padá, mlčí. Když leží, vrže. Kdo je to?

(Sníh.)

Na dubu, na břízce, stolečku, prostři se. Co je to?

(Krmítko.)

Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. Kdo je to?

(Hlemýžď.)

Přišel k nám host,co v lese rost, zatočil se po světnici, praštil sebou pod lavici. Kdo to byl?

(Koště.)

Jiné šatí, sama je nahá. Kdo je to?

(Jehla.)

Cupe, dupe v lese, nůši jehel nese. Kdo je to?

(Ježek.)

Je to bílé a když to spadne na zem, je to žluté. Co je to?

(Vajíčko)

Čtyři rohy, žádné nohy, jenom břicho veliké. Co je to?

(Duchna.)

Sedí stařeček na střeše, kouří při tom nekřeše. Kdo je to?

(Komín.)

Dvě kukačky vedle sebe sedí, jedna druhou nevidí. Co je to?

(Oči.)

Přišla pana do světnice, sukének má na tisíce, až je všechny svleče, bude spousta pláče. Kdo to je?

(Cibule.)

Malý kurníček v něm červený kohoutek, dva hřady bílých slepiček. Co to je?

(Pusa, jazyk a zuby.)

Jednou děrou tam, dvěma ven, a když je ven, tož je teprv tam. Co to je?

(Kalhoty.)

Listy mám a strom nejsem. Co jsem?

(Kniha.)

Skáče, skáče, do stěny hlavou bije, ale nezapláče. Kdo to je?

(Míč.)

Široký já deštník mám, po dešti jej rozvírám. Kdo jsem?

(Hříbek.)

Ze dřeva je a ze slámy, a přece nemůže jej oheň stráviti. Kdo to je?

(Popel.)

Sedí pán na blátě v zeleném kabátě. Kdo to je?

(Žába.)

Nemá to huby, ale tři zuby, u jídla slouží, po něm netouží. Kdo to je

(Vidlička.)

Kdo mne má v kapse, nemá v ní nic. Kdo jsem?

(Díra.)

Když je viděti, nevidí mne nikdo, a když není viděti, vidí mě všecko. Kdo jsem?

(Tma.)

Divné zvíře vidím v díře, na hlavě růžky, v rukou má nůžky. Kdo to je?

(Rak.)

Železné hříbě v kamenném chlívě. Třikrát za den řehce, a žrát se mu nechce. Kdo to je?

(Zvon.)

Ouško mám, a neslyším, nožku mám, a neběhám. Kdo jsem?

(Jehla.)

Čím je tomu více let, tím je to novější, čím je tomu méně let, tím je to starší. Kdo to je?

(Rok.)

Chodí do vody po hlavě, a neutopí se. Kdo to je?

(Vařečka.)

Chodí každý den ven, a přece je stále doma. Kdo to je?

(Šnek.)

Má pěknou hlavičku, jen jednu nožičku, hoví si v lesíčku. Kdo to je.

(Houba.)

Aby vlezl, v leb jej bili, aby vylezl, za hlavu jej táhli. Kdo to je?

(Hřebík.)

Běhá to okolo chalupy a dělá to cupity dupity. Kdo to je?

(Déšť.)

Červený beránek po ovčíně skáče. Kdo to je?

(Jazyk v puse.)

Stoupá bez nohou, bublá - úst nemá, béře bez rukou i kupy sena. Kdo to je?

(Kouř, pára a oheň.)

Přiletěl k nám bílý pták, zalehl nám celý sad. Kdo to je?

(Sníh.)

Sedmery má schody, a vejde se do kapky vody. Kdo to je?

(Duha.)

Trochu voda, trochu zem, volá na tě: nechoď sem! Kdo to je?

(Bláto.)

Máme proroka od roka do roka, jíst mu nedáme, každý den ruky mu podáme. Kdo to je? (Klika.)

Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka. Co je to za rodinu?

(Ruka.)

Visí to, neví kde, bije to, neví koho, ukazuje, neví kam, počítá, a neví kolik. (hodiny)

Češe se, vlasu nemá, klátí se, třtina není. Kdo to je?

(Len.)

Třese se, zimnici nemá. Kdo to je?

(Ovoce.)

Deset ptáčků po zlaťáčku; Po čem je-den?

(Po noci.)

Dřevěnou má v břiše duši, dlouhý krk a čtyři uši. Kdo to je?

(Housle.)

Dvě hlavičky bez úst spolu hovoří, na kůži když se oboří. Kdo to je?

(Paličky a buben.)

Chodí panna po městě, sukniček má na dvě stě. Kdo to je?

(Cibule.)

Jede kočí, má sto očí, do každého něco strčí. Kdo to je?

(struhadlo.)

Je to bílé a má to růže. Co to je?

(Nevěsta.)